Menu Zavřeno

Starý kontinent, polovina 18. věku. Mocné a vznešené Království je již řadu měsíců rozervané bratrovražednou válkou. Reformy krále Wilhelma vyvolaly napříč všemi stavy vlnu nevole a pamflety tajemného Černého Peóna zažehly požár ozbrojené revolty. A nyní se šíří od úst k ústům nová zvěst: Černý Peón, ten hlasatel Pravdy a miláček Svobody, přítel lidu a kritik bezpráví, byl zajat tajnou policií a uvězněn v největší královské pevnosti.  Nyní povstalci ví, jaký musí být jejich příští tah: dobýt pevnostní žalář, osvobodit svého duchovního otce a dát králi mat.

V poli se střetnou na jedné straně:

Královští
, neboli loyalisté a royalisté

Pravidelná královská armáda. Někteří možná do vojska utekli před šatlavou nebo před svatbou, některé možná zverbovali v opilosti. Ale všichni dostali fešný mundúr, suchou postel, pravidelný žold a teplé jídlo a to je něco, za co stojí bojovat. A každý z nich má, jak se říká, v tornistře maršálskou hůl.

Královští husaři. Elitní zabijáci, excelentní jezdci a elegantní šviháci s papachou rozverně na stranu. Prosluli mnoha hrdinskými skutky ve všech krajích Království a nehodlají si ujít další příležitost vstoupit do písní tím, že potlačí tuto nechutnou rebeli proti jeho výsosti, z Boží vůle králi a pánu.

Barvy krále Wilhelma jsou bílá a modrá.

Na straně druhé:

Povstalci, čili lid jistě spravedlivě rozhořčen z mnoha různých důvodů.

Národní shromáždění. Vojáci šlechticů sympatizujících s povstáním, městské milice, revoltující rolníci. Špatně vybavení i vystrojení, ale odhodlaní dosadit na trůn nového, spravedlivého krále. Za zpěvu lidových písní táhnou na barikády.

Revoluční gardy. Každé povstání plodí horlivce, kteří říkají, že rovnost je hezká, ale někteří by si měli být ještě rovnější.  A černočerně odění Gardisté moc dobře vědí, že nejrovnější jsou si ti, kterým horní konec krku zarovnala gilotina.

Barvy revoluce jsou černá a červená.

A na straně svojí:

Intervenční síly

Okolní státy znepokojeně sledují vývoj situace v království. Některé ale nehodlají jen nečinně přihlížet. Do pole míří více či méně oficiální jednotky, jež si svou stranu teprve budou muset zvolit.